Prvomájové závody, Jičín
Po téměř sedmi měsících jsme si zase dali trénink v závodní atmosféře. Vydali jsme se na naše oblíbené závody do Jičína, které pískala Lenka Pánková. Stavěla moc hezké parkury a my si celý den náramně užili. Stačili jsme zmoknout i spálit si čumáčky.
Jako první se běžel jumping, běžel jsem moc hezky, spadla mi jen jedna laťka a aby mi to nebylo líto, tak mi panička zavinila jedno odmítnutí před tunelem, skončili jsme na pěkném 15. místě z 27 týmů s pěknou postupkou a v našem týmu vládla naprostá spokojenost.
Vydařil se nám i začátek zkoušek, paničku jsem musel pochválit za to, jak zvládla otočku za slalomem, byl jsem na ni tak pyšný, že jsem přeběhl houpajdu, to jsem si opravil a strefil jsem se do správné díry tunelu. Potom se mělo jít na kladinu, panička běžela podél kladiny, dávala mi povel pro kladinu, jenže… Já věděl, že se na mě určitě dívá ta krásná pudlí holka, po které úplně šílím, a tak jsem jí potřebovat ukázat, že umím krásný náběh do slalomu v plné rychlosti. Byla to psina, panička i paní rozhodčí utíkaly k sestupce a já si cikcakoval, kdybyste viděli, jak byly překvapený, že hlídají zónu a já nikde – jsem hold kokr lotr. Zbytek parkuru jsem zase zkoušel svůj oblíbený trik postavit si svůj vlastní parkur, ale paničku jsem neobměkčil a vždy mě vracela do správného pořadí překážek. Odnesli jsme si disk, ale běh jsme si užili. Já to mám teď dobrý, mám od pana doktora papír na to, že to mám v kebulce porachtaný, a tak už mi nemůžou vůbec nic říkat.
I poslední běh jsem si pěkně užil, krásně jsem se diskl na áčku, ale panička ze mě měla stejně radost. Na závěr mě bohužel potkala jedna moc nemilá věc, loudil jsem řízek a panička řekla, že za každý doběhnutý běh můžu dostat kousek – to vnímám jako pěknou zradu, protože takové informace bych měl dostávat ráno před závodem a ne, až když je po všem. Tak jsem si vychutnal ten jeden kousek řízku a nasadil pohled ubohého všemi nenáviděného kokránka – to na dvojnožce vždycky zabere – a tak mi dali ještě tu jednu úžasnou mentolovou věc na čištění zoubků.
Závody se náramně vydařily, což je v Jičíně vlastně pravidlem a moc se těšíme zase na další. Ačkoliv jsem mimo parkur hodně čmuchal, nepřipojil jsem se k řadě čmuchajících psíčků na parkuru a všechny běhy jsme si pěkně po svém užili…
Jestli máte chuť, jukněte na video.