Neoficiální závody agility, Kralupy

V sobotu 2. 10. 2010 jsme se tak trochu netradičně vydali na neoficiální závody v agility. Jeli jsme do Kralup na domovský cvičák naší kamarádky Jany, kde se poprvé pustili do pořádání agizávodů – jednak jsem chtěl vidět cvičák, o kterém mi toho Dára tolik vyprávěla, a dvojnožci se zase těšili na návštěvu a „rychlý kafčo“. Původně jsme plánovali, že závodit nebudeme a že si jen tak pro radost něco doskočíme, jenže potom vznikla kategorie i pro týmy běhající ve dvojkách a trojkách. Tato kategorie nesla název mistři a já dohlídl na to, aby nás panička přihlásila. Poslední dva týdny jsem byl hrozný chudák, protože jsem musel poslouchat remcání, jak se pěkně ztrapníme, ale nakonec bylo po mém a my se vydali na cestu. Po drsném vstávání po čtvrté hodině a menším zakufrování jsme dorazili k Janě, která nás dovedla na cvičák. No, řeknu vám, mají to tam fakt moc hezký a hlavně veeelikýýýý – rovná travnatá plocha, která vybízí k hopkání.

Počasí si kralupští objednali moc dobře, když nesvítilo sluníčko, byla sice pěkná klendra, ale pršet začalo, až když jsme jeli dom. Parkury stavěla Hana Zavadilová a běhalo se ve čtyřech kategoriích a to: baby, začátečníci, pokročilí a už zmiňovaní mistři. Já jsem si ráno pěkně zařádil s Dárou, je to jeden z mála psíků, které upřednostním před tenisákem, a tak jsme hráli na honěnou. Panička byla ráda, že nemusí chvíli házet míček a může nerušeně klábosit. Potom už začaly závody, bylo moc hezký a úsměvný pozorovat některá štěňátka a zavzpomínat si na naše začátky, zároveň jsme si s paničkou říkali, jak to bude hezký, až vyrazíme na podobné závody s nějakým mimískem. Po odběhu dalších dvou kategorií jsme přišli na řadu my. Open se nám nijak extra nevyvedl – sice jsme doběhli, ale nějak nám to vzájemně neklapalo, dělal jsem veliké oblouky, nezastavil zónu a náš běh připomínal spíš hru na přetahovanou, než vzájemnou spolupráci. Parkur tak nějak odpovídal tomu, co jsme očekávali. Vzhledem k tomu, že v medíkách byly dva týmy, tak jsme si odvezli krasopisně napsaný diplom za druhé místo. Po přestávce na oběd následovaly druhé běhy, my přišli na řadu kolem čtvrté hodiny a na mně bylo vidět, že jsem z toho nezvykle dlouhého čekání přešlý. Už při prohlídce bylo jasné, že na postavený jumping nedáme, diskli jsme se hned na třetí překážce, panička chtěla, abych ožil a užil si běh, tak mě nijak výrazně neusměrňovala a neřešila, když jsem skočil skočku z druhé strany (sice potřebujeme trénovat skočky z outu, ale nebyla zrovna nejvhodnější chvíle k trénování), nechala mě běžet plynule, když jsem se ale hodně ošklivě vymlátil na dálce, bylo na čase ukončit náš běh, takže jsme si dali jen tunel a dvě skočky, aby se panička podívala, jestli běhám normálně a nic jsem si neudělal. Nakonec tento parkur nedokončil vůbec nikdo…

Organizátoři si zaslouží velikou pochvalu, protože to zmákli moc dobře a my se do Kralup zase někdy rádi podíváme.

V té zimě nám umřely baterky do foťáku, takže bohužel tentokrát žádný vtipný filmeček. Případné odkazy na fotky doplníme.