Apple Cup, Mladá Boleslav

V neděli 19.9.2010 jsme se zúčastnili Apple Cupu v Mladé Boleslavi. Opět se nám potvrdilo, že na dojmy s kterými závody opouštíme má velký vliv rozhodčí. Do Bolky si tentokrát pozvali na posuzování Antonína Diviše a jeho parkury byly senzační a myslím, že je většina týmů vnímala jako výzvu. Poprvé jsme na závodech zažili atmosféru, že si téměř všichni navzájem fandí ačkoli se často ani neznají a téměř většina týmů zůstala až do úplného konce a hltala každý běh.

Nám se v prvním běhu moc nedařilo... Jelikož teď hodně pracujeme na startu, tak musím paničku moc pochválit, že ho měla opravdu dobře promyšlený a povedl se přesně tak, jak měl, sice nastupovala s jistou obavou, že jde tak trochu proti proudu a startujeme na opačnou stranu než ostatní, ale bylo to fakt hezký. Problém byl, že jsem měl čmuchací náladu a hned po první skočce jsem se začmuchal a neviděl jsem neslyšel... Po nekonečném přemlouvání jsem dal skokovku a opět nasadil čumák k zemi a čmuchal, nakonec jsme ještě překonali dvě skočky, tunel a v půlce slalomu jsem odešel z parkuru – takže letos první disk za odchod z parkuru. Panička se vůbec nezlobila, myslím, že už je smířená s tím, že jsem slídič se vším, co k tomu patří, byla jenom malinko zklamaná, že jsme si tak hezký parkur nezaběhli. Jelikož jsem během celého venčení neodlepil čumák od země a dokonce jsem nechtěl ani míček, bylo jasné, že z hopkání toho asi moc nebude.

Po složitém parkuru postavil pan rozhodčí jednoduchoučké jedničkové zkoušky a panička říkala, že to je přesně to, co bych dneska potřeboval, abych zapomněl na čmuchání a rozběhal se. Byly to jedničky tak, jak podle nás mají být - zaběhnutelné pro každý tým a odpočinkové tak, aby si začínající tým mohl odpočinout od techničtějších parkurů. Z prohlídky dvojek odešla panička o dost dřív, než musela, moc nevěřila, že se mi bude chtít běhat, ale já ji vyvedl z omylu. Nasbírali jsme dvě odmítnutí, první bylo před dvojskokem – ten jsem potom skákal z místa bez rozběhu a obě laťky zůstaly na svých místech:). Světe div se, za celý běh nespadla ani jedna laťka a to i přesto, že se šel dvakrát vějíř, po kterém v našem podání zůstane vždy více laťek na zemi, než na skočkách. Druhé odmítnutí bylo nesmyslně před kladinou, ale vyžehlil jsem to krásnými zónami a to nejen na kladině, ale také na áčku. Konečné skóre tedy bylo dvě odmítnutí, zkouška na VD a 8. místo. Vzhledem k prvnímu běhu a k tomu, že je panička už druhý týden marod a po sobotním tréninku jí bylo zase pěkně blbě a od půlky parkuru si myslela, že asi umře, byli jsme po doběhu oba s naším výkonem moc spokojeni a z běhu jsme měli dobrý pocit a to je přesně to, oč nám jde;) Opravdovou lahůdkou byl třetí běh, hned druhou překážkou byl slalom s nepříjemným náběhem a „pastičkou“ a pro většinu týmů konečnou byla poslední sekvence parkuru – po áčku, kde bylo potřeba ohlídat zóny se zahýbalo ostře vpravo a následovala delší rovinka skládající se z dálky a rovného tunelu – pro psa ideální k nabrání velké rychlosti; po tunelu následovala sekvence, která byla bez přítomnosti psovoda více méně nezaběhnutelná, takže hlavně u rychlých psů to byla bezva podívaná. My jsme se pročmuchali startem, diskli se v tunelu a doběhli si parkur skoro až do konce, na té rovince jsem se rozběhl natolik, že jsem si ani nestačil všimnout, že mám ještě něco skákat:) Panička mi řekla, že ji jednou asi přivedu do hrobu, ale smála se a dostal jsem ještě pusinku (i když nevím, jestli to byla odměna nebo na mě za trest chtěla přenýst nějaký bacily:))

Tyto závody se v našem případě zařadili do skupinky, do které patří naše první neofiko i ofiko závody, závody, kde jsme složili první zkoušku, závody, kde jsme splnili podmínky pro přestup do dvojek - jednoduše řečeno závody, na které se nezapomíná:) Doufám, že si panička najde čas překreslit parkury dřív, než je zapomene a že si alespoň sekvence z nich v klídku zaběhneme:)