Sportovní kynologie

Předem se omlouvám všem zarputilým kynologům, kteří by mohli být pohoršeni tím, že jsem si tuhle rubriku dovolil zařadit na své stránky, ale nějak mě nenapadlo jak jinak souhrn následujících aktivit nazvat, případné návrhy na přejmenování rubriky uvítám…

Při našich prvních kontaktech se cvičákem jsme si k nácviku poslušnosti vybudovali odpor a bylo na nás vidět, že s radostí to neděláme. Protože chceme mít ze společných chvilek dobrý pocit, přestali jsme se systematickým výcvikem. Pověstnou poslední kapkou bylo, když panička chtěla řešit to, že začínám být agresivní a bez důvodu napadám ostatní psy – bylo jí řečeno, že je to její vina, protože přes vodítko z ní cítím, že má strach, že se budu prát… Změnou cvičáku se nám toto povedlo zlomit, ačkoliv jsem byl už velký kluk, chodili jsme se štěňaty (stejně jsem tam byl nejmenší) a kupodivu se postupem času blok v nás obou odboural a začali jsme brát poslušnost jako zábavu. Nechodíme nikam pravidelně cvičit, kromě přivolání a odložení jsme od kurzů poslušnosti ani nic víc nečekali. Dnes vypadá situace tak, že mám krásné odložení i na velkou vzdálenost, pokud nemám před sebou parkur:) nějak automaticky se vykrystalizovala chůze u nohy, takže se nám občas při našem řádění podaří, že jdu paničce u nohy, nespustím z ní oči a chodím jako koníček:), ale nikdy jsme toto cíleně netrénovali jako chůzi u nohy a ani ji nepoužíváme, mým dvojnožcům stačí, že umím chodit vzorně na vodítku a netahat:) Zvládám aport a umím vyštěkávat. Kvalifikovanou radou se nám vcelku rychle podařilo odbourat moje problematické chování vůči jiným psům. Jsem bezproblémový pes, který bez důvodu nenapadá ostatní pejsany. Je třeba si ale uvědomit, že jsem dominantní a pokud na mě někdo zaútočí nebo zavrčí, sjednám si pořádek. Také si nenechám od jiných psů brát tenisák a jídlo – jsem prostě Pan Pes. Zle je, když se potkám s pejskem, který se mi snaží naznačit, že má navrch... K lidem a zvláště k dětem jsem maximálně přátelský a důvěřivý. 

Nakonec se celkem nenásilně stal nácvik základní poslušnosti součástí našich procházek, takže trénujeme přivolání a odložení a k lepší ovladatelnosti prvky obedience. Hodně jsem se dospíváním změnil a je ze mě celkem poslušný psík a procházky bez vodítka jsou samozřejmostí, z míry mě vyvedou háravky, grilovaná kuřataJ a obecně se při agility chovám jako blázen, ale vždyť to není práce, ale zábava:)

Zábavnou částí kynologie jsou z mého pohledu stopy, nemáme moc času a příležitostí k systematickému nácviku, ale když jsme na chaloupce neodpustíme si stopařské vycházky. Do budoucna plánujeme složení stopařských zkoušek.

Aktuálně:

V dubnu 2011 se mi dostala do tlapek moc zajímavá knížka, konečně tam píšou to, co já celou dobu paničce říkám, tak až ji vyzkoušíme v praxi, určitě se tu dočmucháte víc informací:)